Test Nokia N97: opravdu povedená revoluce

Nokia N97 po půl roce přišla v plné kráse. Kombinuje veškeré funkce v unikátní konstrukci s QWERTY klávesnicí. Jaká je nejlepší Nokia všech dob? Přes 100 fotek!

V prosinci Nokia všechny ohromila. Obvykle totiž ještě pár dní před představením telefonu o něm něco málo víme, v tom lepším případě už máme i fotky. Teď se to ale nestalo. Nokia N97 přišla jako blesk z čistého nebe. O to příjemnějším překvapením byla. A v podstatě pořád je i teď, kdy už ji najdeme v obchodech.

Nokia N97 je v současnosti nejlepším telefonem na našem trhu a samozřejmě i ve finském portfoliu. Nebo není telefonem? Sama Nokia ji označuje za „multimediální počítač“. Dopomohlo jí k tomu opravdu hodně okolností, ale především to, že kombinuje to nejlepší v jednom těle. V podstatě byste nenašli jedinou věc, která by N97 chyběla. Nejen lidé z Nokie věří, že bude druhou N95, která se za dva roky stala živoucí legendou. Dost už řečí a pojďme se podívat, jaká je Nokia N97 doopravdy.

Už krabice dává najevo, s kým máte tu čest

Když jsem se šel podívat v den zahájení prodeje do značkového obchodu Nokia na Smíchově, nakoukl jsem do skladu, kde se nacházelo 200 Nokií N97. V krabicích. To na mně opravdu udělalo dojem. Tím ale nechci naznačit, že jedna krabice na vás dojem neudělá, naopak. N97 se chtěla odlišit už v provedení balení, a tak ji nenajdete v obyčejné krabici. Tahle je vyvedena v matném černém papíře, na kterém jsou plasticky prolisovány kontury telefonu. Nikde žádné obrázky, jen nenápadné nápisy.

Po otevření krabice a ještě vnitřního víka se vám už ukáže Nokia N97 v celé své kráse. Pod ní je ještě baterie a stylus. Ten není ledajaký – je proveden v kovu podobně jako USB flashdisk, jen menší a po sundání krytky se objeví hrot. Na víčku je připraveno poutko pro uchycení k telefonu. Po odejmutí horní části se dostanete ke zbývajícímu příslušenství.

První je microUSB nabíječka, protože Nokii N97 dobijete jen přes microUSB konektor. K tomu slouží i redukce z 2 a 3,5 mm dobíjecího konektoru, kterou využijete pro dobíjení pomocí starších nabíječek Nokia. Tu považuji za nesmírně praktickou věc, jedinou připomínkou je to, že se při dobíjení telefonu hodně zahřívá. Pak tu máme microUSB kabel, který je kupodivu v klasickém metrovém provedení (že by projev luxusu?), ovladač k headsetu (ovládá hudební přehrávač i hovor a hlasitost) a sluchátka. U těch bych se chtěl pozastavit – když jsme o pár dní později dostali Nokii N86 8MP, tak už měla očividně kvalitnější špuntová (in-ear) sluchátka. Kdežto u N97 jsou staré klasické, a nepříliš kvalitní, „pecky“. Proč? Těžko říct.

Místo zbylo už jen pro hadřík z mikrovláken, manuál, rychlý návod k Ovi Mapám a také DVD, na kterém najdete Ovi Suite. Jak tedy ohodnotit obsah balení? Výborný, ale něco mi tu přece jen chybí. Ano, je to kabel na propojení k TV, který budete muset dokoupit zvlášť. Tady Nokia zbytečně šetřila. A pokud jste ještě neviděli naše HD video, kde jsme nikdy nerozbalenou krabici s N97 otevřeli, podívejte se níže.

Černá vs. bílá

Teď už ale k samotnému telefonu. Design je hodně kontroverzní, někdo tvrdí, že je na N97 moc laciný, někomu se zase líbí do posledního detailu. Stejně tak je to i s barevnými provedeními. My jsme na testování dostali bílou verzi, v prodeji je ale i černá. Bílá je v dnešní době netradiční, ale z jednoho pohledu možná telefon shazuje níže. Já ale musím říct, že jsem se po čtrnácti dnech s bílou sžil natolik, že bych asi černý telefon nechtěl. Ale co člověk, to názor – to se mi potvrdilo i v praxi. Proto připravujeme nafocení obou barevných verzí vedle sebe, abyste si mohli vybrat tu, která vám opravdu padne do oka.

Provedení telefonu je po dlouhé době precizní, ačkoliv některé prvky trochu bijí do očí. Třeba hned čidlo vzdálenosti v levém horním rohu je docela velké a v černé, stejně tak jako menší čočka předního fotoaparátu a světelné čidlo, trochu ruší jinak souvislou bílou plochu. Mezi tím najdeme sluchátko, u kterého při pozorném pohledu uvidíte, že zvuk vydává asi jen na 5% své délky. Na pravém boku vychází směrem k displeji logo Nokia vybroušení do ocelového rámu obepínajícího celou horní část telefonu, na spodním rohu displeje je pak ještě nápis N97. Vespod se nachází tlačítko menu natočené v úhlu 45°, které, světe div se, je také z oceli. Vpravo od něj jsou senzorová sluchátka - červené a zelené.

Jak jsem již zmínil, celou přední část zboku obepíná lesklý ocelový rám, který telefonu dodává nejen luxusnější nádech, ale i pevnější provedení. Ve stejné barvě, ale v plastu, na něj navazuje tenký proužek, spoušť fotoaparátu a ovladač hlasitosti na spodní části telefonu. Ta už je celkově zajímavější, shora se na ní nalézá vypínač a 3,5 mm jack pro sluchátka, z levého boku pak microUSB konektor, vedle kterého je ještě LED dioda indikující dobíjení nebo kritický stav baterie a posuvný zámek klávesnice. V levém horním a dolním rohu jsou pak ještě reproduktory. A vespod nakonec otvor pro poutko. Zezadu nic zajímavého nehledejte, kromě modulu s fotoaparátem (má také kovovou krytku) a nápisu Nseries tam nic není.

Pozor: hrozí závislost na otevírání

Toť rozmístění prvků na telefonu, jaká je kvalita provedení? Po dlouhé době jde opět o Nseries, u které si nemyslíte, že se vám během několika vteřin rozpadne v ruce. Vše na sebe perfektně lícuje, nikde nic nevrže, neprohýbá se ani neposouvá. Zadní kryt, přestože nemá žádný mechanický zámek a drží pouze nacvaknutý (v sedmi bodech), se nehne ani o setinu milimetru. Jediná věc, která dobrý dojem nebudí, je posuvný zámek klávesnice, který je chycen jen z jedné strany a chvílemi vypadá, jako by měl z telefonu vypadnout. Určitě jste si ještě všimli vlny na zadním krytu. Ta telefonu dodává jistý šmrnc, ale má jen jednu funkci – udržet ho při položení na stůl ve vodorovné poloze.

Nebudu už vás napínat a pojďme se podívat na vysouvání, respektive vyklápění displeje. S otevíráním N97 si inženýři v Espoo opravdu hodně vyhráli, a vyplatilo se jim to. Horní část je uchycena ve třech bodech, stejně tak je na tom i část spodní. Hlavní nosná část se zezadu honosí výpisem těch nejlepších funkcí Nokie N97, ta menší jen udržuje správný směr otevření telefonu. Díky tomuto sofistikovanému způsobu uchycení se telefon otvírá zcela přesně, rychle, pevně a hlavně do, jak sama Nokia říká, přirozeného úhlu asi 35°. I tomuto samozřejmě pomáhá pružina, takže stačí do telefonu zepředu jen jemně strčit a za slyšitelného cvaknutí už se sám otevře. Tato konstrukce je na jedničku po všech stranách. A pozor: je silně návyková, budete si cvakat úplně všude (potvrzeno dlouhodobými uživateli).

Celkově Nokia N97 padne do ruky dobře, ačkoliv se nedá mluvit o žádném trpaslíkovi. S rozměry 117,2 × 55,3 × 15,9 mm a hmotnosti celých 150 gramů se telefon řadí mezi ty větší. Je to ale daň za opravdu velký displej a QWERTY klávesnici. Na druhou stranu musím říct, že mi za celou dobu používání rozměry ani chvíli příliš nevadily.

O třetinu palce víc

Pojďme se už podívat na hardware telefonu. Nelze začít ničím jiným, než displejem. Ten je ještě lepší, než byl u první dotykové Nokie 5800 XpressMusic. Pořád je širokoúhlý, pořád má poměr stran 16:9, pořád má skvělé rozlišení 640 × 360 pixelů, pořád je dotykový. Ale je ještě o 0,3 palce větší, takže má úhlopříčku 3,5 palce. To už je obrovská plocha, na kterou se vejde spousta informací.

Asi vás bude zajímat citlivost. Displej je odporový, reaguje tedy na tlak, a nikoliv na náboj mezi prstem, jako u displejů kapacitních. Každá technologie má svá pro a proti, a ty tady nechci rozebírat. Takže zůstanu u objektivního hodnocení. Displej je citlivý dost, ale nestačí na něj položit prst, musíte trochu zatlačit. To mi vyhovuje například při psaní, kdy nemusíte při vícerém stisku jednoho místa zvedat prst, stačí jen „snížit tlak“. Co se týče přesnosti, není se čeho bát, kdyby nebyla vynikající, Nokia by asi rozpoznávání ručně psaného písma do telefonu neintegrovala. Podsvětlení je rovnoměrné, regulované světelným čidlem. I čitelnost na přímém slunci je dobrá.

V konektivitě byste těžko hledali slabé místo. Pro klasické hovory je tu kvadrátní GSM (850/900/1800/1900 MHz) a 3G (900/1900/2100 MHz), datové technologie zastupuje GPRS, EDGE a HSDPA do 3,6 Mbps. Nokia N97 tedy skousne maximum, co u nás můžete využít. Pak tu máme samozřejmě i WiFi a Bluetooth 2.0. Pro kabelové spojení je na telefonu již zmiňovaný microUSB konektor, přes který se N97 i dobíjí, a 3,5 mm jack pro sluchátka nebo TV výstup. S citlivostí signálu jsem neměl sebemenší problém.

QWERTYUIOPASDFGHJKLZXCVBNM

Tak už N97 otevřeme a podíváme se na klávesnici. Ta je bohužel plná kompromisů. Bez ovládací klávesy má totiž jen 33 kláves, například na rozdíl od té v Nokii E75, která má kláves o šest víc. Stejně tak se muselo šetřit i na velikosti, která je zhruba 6 × 5 mm. Nejhůře je na tom ale rozložení. Zbylo totiž místo jen na tři řady, takže se všechny neznakové klávesy (mezerník, Sym, šipka, enter a backspace) musely odstěhovat na stranu.

Samotné provedení klávesnice je na jedničku. Tlačítka nejsou ani příliš měkká, ani příliš tvrdá, zdvih je optimální, hmatová odezva taktéž. Mezi jednotlivými tlačítky je asi dvoumilimetrová mezera, takže můžete bez problémů psát i po slepu. Jedinou výtku mám k podsvětlení, které je slabé a dost nerovnoměrné.

Už po pár dnech si na jiné rozložení klávesnice zvyknete, ale psaní s diakritikou (kdy je nutné držet modrou šipku) je problém stále. A to ani nemluvím o tom, kdy chcete napsat například ň – kdyby mi nebylo porazeno, asi bych na to nikdy nepřišel (a i manuál mlčel). Je třeba držet klávesu Sym (jako Symbol, po jejím stisknutí se ukáže mapa všech symbolů) a k ní pak dané písmeno – telefon začne psát všechny jeho obměny. Stejně tak když chcete napsat velké A – jednou rukou je to skoro nemožné. Ještě to chce zmínit české rozložení – česká distribuce má klávesnici QWERTZ a na QWERTY se v českém firmwaru přepnout nelze.

Ovládací klávesa vlevo zajistí, že nebudete muset kromě bočních tlačítek vůbec sahat na displej. Ve výsledku ji ale oceníte spíše u přesného zaměření textového kurzoru, her a nezoptimalizovaných aplikací. Každopádně jsem ji za celých čtrnáct dní použil opravdu jen párkrát. Asi bychom se bez ní obešli a možná by se její místo hodilo pro další klávesy.

Celkově, ač to tak možná z popisu nevypadá, klávesnici hodnotím kladně – je to něco úplně jiného, než ťukat na dotykový displej. Díky za ni. A na to, na jak malé ploše je, se povedla v podstatě ještě výborně.

Ostatních tlačítek je na telefonu také dost: osm. Nejvíce mě zklamaly senzorové zelené a červené sluchátko – nejenže nemáte žádnou odezvu, ale mnohdy telefon jejich stisk vůbec nezaznamenal. Tlačítko pro vstup do menu je kolem podsvětlené LED diodou, která má indikační funkci – poblikává v případě zmeškaných událostí (zpráva, mail, událost v kalendáři) a „dýchá“, když je telefon zapnutý (oboje lze vypnout). Pak tu máme jen vypínač na horní straně (zapuštěný, tuhý stisk – přesně jak má být), ovladač hlasitosti a spoušť fotoaparátu – ta je po dlouhé době povedená a namáčknutí nedělá nejmenší problém.

Místa víc než dost

S pamětí tentokrát Nokia opravdu nešetřila. Klasická interní paměť pro zprávy, kontakty apod. má dostačující kapacitu 20 MB. K ní se ale přidala ještě interní velkokapacitní paměť, která má úctyhodných 32 GB. To už je opravdu hodně místa a stejnou kapacitu v tuto chvíli nenabídne žádný jiný telefon. Co se týče přenosové rychlosti, nejde o žádný high-end flashdisk, ale od pomalé N95 8GB je to o několik kroků dále. Asi 2 500 MP3 souborů o celkové velikosti 15 GB se na telefon kopírovalo přesně hodinu (rychlost se pohybovala okolo 4,2 MB/s).

Ale aby toho nebylo málo, ve Finsku přidali i slot pro paměťové karty microSD. Takže můžete mít v telefonu teoreticky 64 GB paměti, prakticky „jen“ 48 GB, protože 32 GB karty ještě nejsou v prodeji. Bohužel je slot pod zadním krytem a ještě dost špatně udělaný, takže s každodenním měněním karty radši nepočítejte.

Telefon má integrované stereo reproduktory v rozích tak, že když jej máte otevřený na stole, jsou schopny stereo efekt opravdu vytvořit. Hrají dobře, ani při nejvyšší hlasitosti (která zas tak hlasitá není) nikde nic nerezonuje, ale Nokii 5800 XpressMusic asi jen tak něco nepřekoná. Výstup do sluchátek je dokonalý, na to už jsme si u Nseries zvykli a u N97 tomu není jinak, možná mohl být o kousek hlasitější. S klidem můžete svůj hudební přehrávač zahodit, rozdíl nepoznáte.

Nesmím opomenout ani odstavec o výdrži. Nokia N97 disponuje tou největší baterií, jakou má finský výrobce v nabídce – BP-4L s kapacitou 1500 mAh. Oficiální údaje o 18 dnech pohotovosti byly samozřejmě utopie, ale i tak mě N97 ve výdrži příjemně překvapila a naštěstí se nebude opakovat příběh Nokie N95. Pokud budete N97 využívat naplno, tedy několik hodin internetu a hudby, pár fotek a několik desítek minut navigace, počítejte s tím, že bude lepší dobíjet každou noc. Protože si nemůžete nikdy být jisti, že vám pak N97 neumře zrovna ve chvíli, kdy ji budete nejvíc potřebovat. Ale pokud budete telefon šetřit o něco víc, není problém se dostat na spolehlivé tři dny. A to je na takovéto multimediální zařízení slušný výkon, nemyslíte?

Widget vedle widgetu

Dost už hardwaru, pojďme se podívat celkově na uživatelské prostředí. Nokia N97 běží stejně jako dotyková kolegyně 5800 XM na Symbianu S60 5th Edition. Ale co se týče samotného prostředí telefonu, doznal na mnoha místech velkých změn. Základ je ale pořád stejný. Ve spodní části telefonu, respektive vpravo při otočení na šířku, jsou dvě tlačítka, která nahradila ovládací klávesy. V případě potřeby se zobrazí ještě další tři, které umožňují rychlé operace, jako je smazání zprávy, přidání kontaktu, přetáčení hudby apod.

Menu je vyvedené jako mřížka 3 × 4 ikon (lze se přepnout do devíti položkového seznamu). Ikony jsou pro ovládání prstem dostatečně velké, můžete si je libovolně zpřeházet. Menu je na rozdíl od některých současných smartphonů seřazeno velice intuitivně a tak se nemusíte probírat desítkami složek – snad jen Aplikace zastupují více obsahu a dokonce i jednu podsložku. Pokud je třeba zobrazit více obsahu, než se na displej vejde, zobrazí se posuvník. Teoreticky ho ale nemusíte používat - mezi jednotlivými položkami se dá pohybovat i tahem prstu po displeji a když dojedete na konec, posune se celý obsah. Podnabídky jsou pak řešeny už jen seznamem a vyžadují dvojdotek, jedním dotekem jen vyberete položku. To chce trochu zvyku, ale ve výsledku to není špatné řešení.

Úplně přepracovaná je pohotovostní obrazovka a Nokia se s tím náležitě chlubí. Je složena z bloku s hodinami, datem a profilem a pěti tzv. widgetů. To by se dalo přeložit jako „miniaplikace“. Jak jsem již zmínil, těch si můžete přidat až pět a libovolně je mezi sebou přehazovat. Widgetů je k dispozici několik předinstalovaných, časem by ale měly přibývat a už teď se jich pár dá stáhnout z Ovi Store. Přímo od Nokie si můžete přidat zástupce pro hudební přehrávač, FM vysílač, kalendář, mailovou schránku, oblíbené kontakty a čtyři aplikace. Kromě toho jsou ale připravené i widgety od Facebooku, Amazonu, Bloombergu, AP News, Hi5 i Reuters a přidat si můžete i populární ukazatel počasí. Funkci má i horní panel – po klepnutí na hodiny se zobrazí aplikace hodiny, po klepnutí na datum kalendář, po klepnutí na profil výběr profilů. Nový pohotovostní režim má ještě jednu vychytávku a tou je schování všech widgetů – buď pod položkou Volby, nebo jednoduše odtáhnutím obrazovky (táhnutím prstem doleva nebo doprava).

Najdi pět rozdílů

Chce to zmínit i jednu zajímavou vlastnost telefonu a tou je vibrační odezva. Každý dotyk na displej je, pokud byl zaznamenán, doprovázen krátkým zavibrováním telefonu. Vy tak víte, jestli telefon váš pokyn opravdu zaznamenal, nebo ne. To, jak dobrá funkce to je nechám na vás, každopádně je určitě dobře, že to lze vypnout. V ovládání je možné využít i dlouhý stisk, kterým se vyvolá nabídka pro právě zvolený prvek – například jde takto ukončit aplikaci v přehledu spuštěných aplikací nebo odeslat vizitku v kontaktech. Změna velikosti písma ovlivní i ikony v menu.

Zapomenout bych neměl ani na možnosti vkládání textu. Ty jsou tady bohužel na rozdíl od 5800 XpressMusic jen dvě, respektive tři, pokud počítám i hardwarovou klávesnici. První je klasická numerická klávesnice, kde musíte máčknout klávesu víckrát nebo využít slovníku T9. Ta se hodí hlavně pro ovládání jednou rukou, protože tlačítka jsou opravdu velká: 13 × 9 mm. Ta druhá je rozpoznávání ručně psaného písma, což je bez stylusu nepoužitelné. Ale zabere méně místa na displeji a lze ho naučit vlastní rukopis. QWERTY klávesnice na dotykovém displeji ale chybí úplně – a to je podle mě škoda.

V N97 nechybí ani pár animovaných efektů, které můžete zapnout v nabídce motivů. Nejde o nic zdržujícího ani přeplácaného, většina lidí je ale asi nechá vypnuté – ostatně (možná trochu nepochopitelně) i když jsem je zapnuté měl, telefon občas ikonky neanimoval. Motivy jsou v telefonu jen tři a všechny stejné, jen v jiných barvách.

Přetočení orientace displeje probíhá automaticky podle polohového čidla a trvá asi dvě sekundy. Polohovému čidlu můžete nastavit i další akce – ztlumení vyzvánění a odložení budíku. Telefon stačí jen otočit displejem dolů a on utichne. Z dalších zajímavostí z nastavení zmíním třeba možnost automatického zamknutí, když telefon zavřete, nebo zvolení výchozích aplikaci pro procházení internetu, přehrávání hudby/videa a zobrazování obrázků. Překvapil mě i odkaz na online nápovědu, což není nic jiného než web podpory v mobilní verzi (a bohužel v angličtině). Příjemné bylo i to, že nastavení všech zabudovaných aplikací bylo přehledně na jednom místě – od zpráv až po kalendář.

Jinak byla stabilita celkově dobrá, a věřím, že se v dalších firmwarech ještě zlepší. Co se týče chyb – v první desítkové verzi jich bylo docela dost, v té druhé jedenáctkové už je to daleko lepší. Ale prostoru pro zlepšení je spousta, a tak věřím, že po příštích pár verzích už nebude telefonu co vytknout.

Telefonujte dotykově

V pohotovostním režimu je kromě dvou funkčních tlačítek i nenápadná prostřední ikonka pro zobrazení klávesnice pro vytáčení hovoru. Na té pak můžete začít vytáčet hovor klasicky, jak jste zvyklí z nedotykových telefonů. Daleko důležitější jsou ale kontakty. I ty doznaly jistých změn. Samozřejmostí jsou podrobné detaily s položkami od přezdívky až po jméno manželky, dokonce už nechybí ani položky pro Skype, Google Talk, Facebook apod.

Po rozkliknutí kontaktu se teď nezobrazí rovnou detaily (ty jsou v záložce vedle), nýbrž rychlé akce – hovor, zpráva, mail a videohovor. Nově můžete kontakt zkopírovat a přesouvat mezi paměťmi. Nejvíce se mi ale líbila možnost přidat si ho jako oblíbený – vedle kontaktu se vám zobrazí hvězdička a zařadí se, bez ohledu na abecední pořadí, na začátek seznamu. Vy tak můžete mít ty, kterým voláte často, hned po ruce a nemusíte je složitě vyhledávat. I když až tak složité to není – telefon vždy nabízí následující písmeno jen to, které přichází v úvahu, až se dopracujete k požadovanému kontaktu. Tak jako to bylo u 5800 XM. Kupodivu se v seznamu už zobrazují i firmy, tedy nemusíte mít uložené jméno a příjmení.

Ve zprávách se moc změn neudálo. Zprávy můžete zobrazovat ve skupinách podle data, odesílatele, předmětu a typu. Lze nastavit tři úrovně písma, samozřejmostí je integrovaný mailový klient. K dispozici už je i Nokia Messaging, v telefonu ale chybí, takže si musíte aplikaci s podporou dotykového displeje doinstalovat sami. Zprávy si také můžete nechat předčítat, je však třeba stáhnout český hlas Zdeny (je zdarma). Stejně je na tom i kalendář. Můžete si zvolit denní, týdenní i měsíční zobrazení, ve spodní části displeje se zobrazuje náhled aktuálně vybraného období.

„Nejsem mobilní telefon, jsem multimediální počítač“

To jsou ty klasické telefonní funkce, Nokia N97 je ale daleko více zaměřena na zábavu. Hudba má v menu rozcestník, který je úplně nový. Má čtyři položky, první odkazuje na poslední hranou skladbu, druhá do knihovny, třetí do Nokia Music Store a poslední na rádio. Hudební přehrávač je klasicky kvalitní, řadí jednotlivé skladby podle tagů (interpreti, alba, žánry, skladatelé), mezi skladbami můžete vyhledávat, vytvářet si seznamy (playlisty) a mnoho dalšího. Nechybí volby opakování (skladby nebo seznamu), náhodný výběr ani ekvalizér. Samozřejmostí je stereofonní FM rádio s RDS, kde si můžete Jako třešnička na dortu je tu FM vysílač (video), který jsme poprvé viděli v Nokii N78. V N97 funguje úplně stejně, jen mě zklamal menší vysílací výkon.

Co se týče videa, přehrávač je naprosto stejný jako v klávesnici-postrádající dotykové kolegyni. Můžete si změnit, jak se má video roztáhnout na širokoúhlý displej (zvětšení, zachování poměru stran a roztažení), přetáčet (ukazuje se i stavový řádek). Nejlepší možností, jak do telefonu dostat film, je ho nechat převést dodávaným Ovi Suite, pro přehrávání DivX souborů budete muset doinstalovat aplikaci.

Telefon samozřejmě zvládá i pořizovaní obrazových materiálů. K tomu slouží pětimegapixelový fotoaparát, který se schovává pod magneticky aktivní krytkou zezadu telefonu. Vedle čočky najdete i dvě výkonné LED diody, které se snaží nahradit blesk – svítí opravdu hodně, ale xenonovému blesku nebo diodám třetí generace v Nokii N86 8MP se blíží jen zdaleka. Mezi nimi se skrývá ještě malá informační červená dioda.

Samotná aplikace fotoaparátu je uzpůsobená pro dotykové ovládání, nechybí veškerá pokročilá nastavení, jako je citlivost na světlo, kompenzace expozice, vyvážení bílé či ostrost, ale ani samospoušť, focení v sekvenci a barevné efekty. Můžete přepínat mezi 6 režimy a uložit si jeden vlastní. Pokud fotoaparát spustíte, když máte krytku zavřenou, přepne se na vnější kamerku pro videohovory – ta je ale jen VGA (640 × 480 pixelů) a dost nekvalitní, takže poslouží maximálně jako zrcátko.

A jaká je kvalita fotografií? Za hezkého počasí a dostatku světla jsou docela povedené. Za šera a v interiérech už je to horší. Každopádně jde mezi dotykovými přístroji o jeden z nejlepších fotoaparátů. Jen jedna věc mě opravdu zamrzela a tou byla absence tzv. „tap focusu“ – tedy ostření na místo, kde se dotknete displeje. S tím pak focení s dotykovým displejem dostává úplně nový rozměr.

Možné je natáčet i videa a to v rozlišení VGA (640 × 480 pixelů) s 30 snímky za sekundu. Ovšem pozor, ve výchozím nastavení je zvoleno širokoúhlé video, u kterého nejde o nic jiného, než ořez VGA o 60 pixelů shora a ze spodu. Je možné zapnout přisvětlovací diodu. Celkově je video velmi kvalitní a pro přehrávání na telefonu, případně výstupem do televize, naprosto dostačující.

O správu pořízených fotografií se stará aplikace fotografie, která je velice podobná té z klasických Nseries. Nově ale zobrazuje samostatně fotky opravdu pořízené telefonem a stažené, zkopírované a jinak do N97 dotlačené obrázky. Konečně, to Nokii trvalo opravdu dlouho. Fotky můžete třídit do alb, přiřazovat jim tagy (dle Nokie visačky), lze je i zobrazit dle měsíců. Zobrazenou fotku je možné zvětšovat, sama se otáčí dle naklonění telefonu, můžete ji i otočit a spustit editor úprav (ořez, změna velikosti, kliparty, popisky, jas/kontrast a mnoho dalšího). A v neposlední řadě můžete fotografie rovnou sdílet na Flicker, Share on Ovi či Vox pomocí aplikace Share online.

Podle oficiálních specifikací by měla Nokia N97 podporovat i herní platformu N-Gage. V menu sice složka s názvem hry je, uvnitř už ale naopak nic není, dokonce ani hra Guitar Rock Tour (mobilní předělávka Guitar Hero), kterou naleznete předinstalovanou v aplikacích. Každopádně N-Gage na N97 lze neoficiálně zprovoznit a je jen otázku času, kdy ji Nokia oficiálně uvolní.

Pracuje jen málo, ale naplno

Přestože je Nokia N97 hlavně telefon pro multimédia, zvládne i spoustu kancelářských úkonů. Kromě už zmíněné vynikající organizace času (kalendář, opakovaný budík, úkoly) a kontaktů zvládá i prohlížet dokumenty MS Office – na jejich editaci a vytváření si už musíte připlatit, vždyť jde o Nseries a ne pracovní Eseries. Nechybí ani slovník, do kterého si můžete stáhnout desítky jazyků včetně češtiny či aktivní poznámky, kam můžete kromě samotného textu přidávat i multimédia a třeba odkaz. Samozřejmostí je pak kalkulačka, která je pořád stejně jednoduchá, jako byla v prvním S60 telefonu, Nokii 7650, převodník jednotek i měn a prohlížeč PDF souborů, který je zcela nepochopitelně jen v trial verzi – věřím, že to Nokia napraví. Pokud vás zajímá podpora Microsoft Exchange a IBM Lotus Notes, vše je možné do telefonu dodatečně doinstalovat.

Na navigaci Nokia N97 láká víc než kdykoliv předtím, a oprávněně. Telefon disponuje integrovaným GPS, respektive A-GPS čipem, který doplňuje ještě elektromagnetický kompas. Díky tomu se mapa otáčí správným směrem, i když stojíte na místě. Před jeho použitím je ho třeba kalibrovat, a právě na tom jsem se dost zasekl: v manuálu to nijak podrobně vylíčeno není. Povedlo se mi to až, když jsem telefon otočil displejem dolů a začal ve vzduchu dělat osmičky. V tu chvíli šipka v Ovi Mapách 3.0 zezelená a mapa už se otáčí přesně tak, jak má. Co se týče citlivosti čipu, je docela dobrá. Venku na místě se telefon chytí do půl minuty, v autě za jízdy už je to horší (řádově minuty), zvládne to ale i uvnitř za oknem.

Jak jsem již zmínil, N97 má předinstalovanou rovnou tu nejnovější verzi aplikace Ovi Mapy.  Na rozdíl od 5800 XM se dá spustit i na šířku, a to pak navigace dostává nový rozměr. Jinak se zde odehrála spousta změn, mimo jiné i lepší dotykové ovládání. Novinkou jsou také podrobnější mapy, místo původních 47 MB mají nyní 70 MB. Zdarma je bohužel jen prohlížení mapy, bodů zájmů a naplánování trasy. Samotnou navigaci, ať už pěší nebo do auta, musíte zaplatit – Nokia si řekne 9 Euro za měsíc, respektive 70 Euro za rok. Potěší alespoň, že dostanete tříměsíční licenci pro začátek zdarma. Navigace je na Nokii N97 opravdu na jedničku a teď už chybí jen nějaký pořádný držák do auta.

Sociální sítě vládnou světu

Nokia N97 je plná ještě dalších podpůrných aplikací. Asi tou nejdůležitější je zbrusu nový klient pro sociální síť Facebook, který Nokia řádně propaguje. Já sám Facebook skoro vůbec nepoužívám, takže jeho objektivní využití nemohu posoudit, každopádně jde určitě o příjemnější rozhraní než z webového prohlížeče. Můžete prohlížet stavy přátel, uploadovat fotky, komentovat je a posílat zprávy. Bohužel ale dle mého to nejdůležitější – chat, nefunguje.

V telefonu je i spousta užitečných aplikací. Třeba hledání, které hledá nejen v telefonu, ale i na internetu, diktafon až s hodinou záznamu, aplikace stáhnout (která by tu dle mě neměla co dělat, proč, to až za chvíli) a povedená aplikace malování – můžete si vybrat jednu z pěti barev a tří tlouštěk tužky a kreslit. Lze i vložit písmo a gumovat.

Nokia N97 je také prvním telefonem s předinstalovaným Ovi Store.  Popravdě řečeno – v prvním firmwaru jste byli ještě nuceni si aplikaci nainstalovat sami, až v tom dalším už byla nativně nainstalovaná. O jeho schopnostech se zmiňovat asi nemá cenu, vše jsme popsali v článku, kde jsme si i jednu aplikaci koupili. Tady je vše jen uzpůsobeno pro dotek a na velkém displeji to vypadá skutečně dobře.

Z dalších aplikací stojí za zmínku Amazon (pohodlné procházení internetového obchodu), zprávy v podání Associated Press News, Bloomberg a Reuters (obzvláště povedené). Pak tu je aplikace Boingo pro snadné připojení k jejich hot-spotům. Bohužel ani jednu z těchto aplikací v ČR pořádně nevyužijeme. Hodit se můžou i odkazy na YouTube a Hi5, aplikace Psiloc Traveller a předinstalovaná třicetidenní trial verze aplikace Joikuspot. Zajímavý je taktéž Qik – aplikace, respektive služba umožňující streamování videa z telefonu v reálném čase – více informací v článku na MobilManii.cz.

Samozřejmě je možné doinstalovat i další stovky aplikací. Většinou fungují všechny pro starší Symbian S60 třetí edice, bez problémů fungují i Java aplikace, u kterých se v zavřeném stavu zobrazí ovládací kříž a funkční klávesy. V současné době ale vznikají i aplikace uzpůsobené přímo pro nový dotykový Symbian a v nich můžete dotykový displej využít opravdu naplno.

Internetový prohlížeč je ještě lepší, než kdy předtím. Nokia si s ním v N97 opravdu vyhrála. A ještě aby ne – na velkém dotykovém displeji s obrovským rozlišením by to byla nesmírná škoda, kdyby ne. První vylepšení nikde neuvidíte, ale objevíte ho už při načtení první stránky. Je daleko rychlejší. Například titulní stránka iDNES.cz se na rychlém připojení zobrazila do deseti sekund. Dočkali jsme se ale i dalších změn, nejviditelnější je asi automatické přepnutí do fullscreenu po načtení stránky, k nabídkám se dostanete klepnutím na šipku v pravém dolním rohu.

Tím druhým je tzv. kinetické scrollování. Když posouváte stránku, tak se chová opravdu tak, jako by se chovala v reálném světě – táhnete prstem pomalu, pohybuje se stejnou rychlostí. Ale když prstem pohnete rychleji, stránka se začne posouvat rychleji a se setrvačností dojede na dané místo. Můžete takto několika tahy přejet celou stránku od shora až dolů.

Zbytek už je stejný jako v 5800 XM. Je možné plynulé přibližování, respektive oddalování od 30% do 200% (zobrazí se posuvník) nebo přiblížení na 200% dvojitým poklepáním na displej. Samozřejmostí jsou záložky, náhled stránky i obnovení. Prohlížeč podporuje i správu RSS, kde si můžete nastavit automatickou aktualizaci, přičemž si je možné pak přidat widget s RSS kanálem i na pohotovostní obrazovku. Telefon si na mobilní zařízení výborně poradí i s flashem a AJAXem, podařilo se mi načíst třeba i náročné Google Analytics. A zvládá samozřejmě i flashová videa, třeba na YouTube.

To nejlepší. Bez kompromisů – i v ceně.

Nokia N97 je bezesporu revolučním telefonem, tak jak byla i na tiskové konferenci nazývána. Jestli ne globálně, tak alespoň v portfoliu Nokií. A na to, že je tato oblast pro Nokii v podstatě úplnou novinkou, to zvládla bravurně. Přinesla profesionální zařízení, které musí vyhovovat i tomu nejnáročnějšímu uživateli. A přestože pár chyb by se na N97 našlo, je jich opravdu málo a nejsou velké.

Nokia N97 se řadí mezi telefony, které bez trvalého připojení na internet využíváte jen z pár procent. Takže pokud nemáte neomezený datový paušál, nebo o něm alespoň neuvažujete, bude pro vás investice do tohoto telefonu vyhozené peníze. Ale ve chvíli, kdy může být N97 na internetu pořád, stává se z ní neuvěřitelně mocný nástroj, který v podstatě nemá konkurenci. Velký dotykový displej s vysokým rozlišením, kvalitní fotoaparát, QWERTY klávesnice, GPS navigace a spousta dalšího.

Nokia N97 je prostě zařízení bez kompromisů, za které musíte také slušně zaplatit. Oficiální cena je v současnosti 18 000 Kč, což je za mobilní telefon opravdu velká částka. Ale vzpomínejme, že Nokia N95 se začínala prodávat ještě o čtyři a půl tisíce dráž. Jestli chcete to nejlepší, a nebojíte se do toho investovat větší částku (a chcete dotykový displej), neváhejte a jděte do obchodu. Nokia N97 tam třeba čeká právě na vás.