Test Nokia C3 T&T: klasik a dotykové ambice

Nokia C3 Touch and Type přichází s kombinovaným ovládáním – dotyk a klávesnice. Tentokrát na to jde v konzervativně a míří na nejpočetnější skupinu uživatelů.

Na konci minulého roku jsme vám přinesli test Nokie X3 Touch and Type, která jako první přišla s novou filozofií ovládání klávesnicí i dotykovým displejem v těle běžné konstrukce. Jak je známo, Nokia často reinkarnuje stejné vnitřnosti do jiného těla a stejně je tomu v případě testované Nokie C3 Touch and Type, respektive C3-01, která byla představena přibližně o měsíc později.

I proto dnes vynecháme část o softwaru, což má dva důvody. Ten první je, že nám Nokia C3 Touch and Type nám dorazila totiž v britské verzi, takže byste měli screenshoty v angličtině. Ale ten hlavní je, že je úplně ten samý, jako právě v Nokii X3-02, tedy dotykové prostředí Series 40.

V novém modelu C3 T&T ale nezůstalo všechno na svém místě, některé změny jsou orientovány na více konzervativní uživatele, než kteří se předpokládají jako vlastníci Nokie X3. Na první pohled byste si možná řekli, že jde o úplně obyčejný, klasický telefon, jako byla veleúspěšná Nokia 6300 nebo 6303. Avšak brzy po prozkoumání přední strany je zřejmé, že tady něco chybí. Je to čtyřsměrná ovládací klávesa. Ta spolu s funkčními klávesami zmizela a tak kromě numerické klávesnice najdete na telefonu jen zelené a červené sluchátko, z boku pak přibylo ještě tlačítko pro zamykání displeje.

Rozměry telefonu jsou o něco větší, než u X3. Konkrétně 111 × 47,5 × 11 mm, hmotnost vyrostla na rovných 100 gramů. To je způsobeno téměř celokovovou konstrukcí. To znamená výrazný kvalitativní posun. Při doteku zjistíte, že kov je opravdu všude, kromě klávesnice a proužku ve spodní části, kde budou ukryté antény. Ačkoliv se snažím z telefonu všemožným mačkáním a hýbáním vyloudit aspoň jeden nepříjemný vrzavý zvuk, nedaří se mi to. Zadní kryt se sundává odsunutím, ale mechanismus, který toto má na starosti vypadá bytelně a neměl by vrzat ani po delší době nebo častém sundávání krytu z důvodu výměny SIM karty či paměťové karty microSD, čímž naznačuji, že slot je ukryt právě pod zadním krytem (baterii ale vyndávat nemusíte).

Celkový design odpovídá zařazení do Cseries. Výraznější změna oproti X3 je na přední straně v oblasti klávesnice. Dominantní sdružená klávesa odděluje displej od alfanumerické části a to jak opticky, tak i hmatově, je mírně vyvýšená. Zde najdeme první změnu, tato klávesa pod displejem má pouze funkci červeného a zeleného sluchátka, zatímco X3 doplňovala tyto klávesy ještě klávesou pro rychlý vstup do zpráv a pro rychlé okno hudebního přehrávače. Numerická klávesnice se drží klasického stylu a tak již nemá čtyři sloupce, a pořádně velká tlačítka. Nenutí tak uživatele zvykat si na nové rozložení. Jednotlivé řady jsou odděleny hmatově a celkově se na telefonu píše dost pohodlně. Zdvih je nízký a není nutné nepřiměřeně vyvíjet tlak pro stisknutí.

Zatím nebyl zmíněn displej, ale jak jsem již nastínil na začátku, žádné změny v hardwaru se nekonaly, takže jde o 2,4 palcový displej s rozlišením, které u Series 40 vidíme již mnoho let, 320 × 240 pixelů. Displej je typu TFT s odporovou dotykovou technologií a při srovnání s asijskou konkurencí propadá hlavně v pozorovacích úhlech. Citlivost na dotyk je srovnatelná s kapacitní technologií. Tohle se Nokii prostě nepovedlo, a displej je několik let i za nejlevnějšími low-endy.

Pokud se na mobil podíváte z jiného úhlu, pak vidíme, že boky jsou z leštěného kovu a na pravé straně jsou umístěny klávesy pro regulaci hlasitosti, zámek telefonu a spoušť fotoaparátu. Kromě onoho zámku fungují klávesy dobře. Klávesa pro zamknutí je až příliš vnořena do těla. Zadní kryt ukrývá fotoaparát s rozlišením pěti megapixelů a přisvětlovací diodou, což je de facto jediná změna oproti Nokii X3. A vzhledem k absenci autofokusu to opravdu není žádná sláva.

Úplně dole je pak reproduktor, který hraje hlasitě, ale až příliš plechově, chybí mu aspoň náznak basů. To však lze odpustit vzhledem k tomu, že nejde primárně o hudební model. Nesmírně užitečná se mi jeví klávesa s křížkem, která při podržení rozsvěcí přisvětlovací diodu vedle fotoaparátu.

Pod zadním krytem se ukrývá baterie Nokia BL-5CT s kapacitou 1 050 mAh, a to je příslib slušné výdrže. A v reálu to tak je, pokud budete telefon šetřit, klidně zvládne i pracovní týden. Vrchní strana opět patří konektorům. Můžeme poděkovat za 3,5 mm jack pro klasická sluchátka, nabíjecí microUSB a k tomu ještě běžný 2 mm konektor.

Fotoaparát kopíruje vlastnosti předchozí Nokie a bohužel se drží trendu „více megapixelů bez autofokusu“. Jeho rozlišení je 2 592 × 1 944 pixelů a pomáhá mu jedna LED dioda. Ta je pro přisvícení nedostatečná a k ničemu, lepší službu udělá jako malá ruční svítilna.

Co se týče komunikačních schopností, telefonu téměř není co vytknout. Zvládá čtyřpásmové GSM i 3G s HSDPA a HSUPA. Kromě toho nechybí připojení přes Wi-Fi a to dokonce standardu 802.11 b/g/n. Opět musím napsat, že příjem signálu je v běžných mezích, ale ukazatel ho jaksi podhodnocuje. Bluetooth je dnes již standardem, tentokrát ve verzi 2.1. Pro spojení s počítačem pak využijete microUSB, ale pokud si dokoupíte adaptér Nokia CA-157, můžete si k telefonu přes USB připojit třeba i externí disk.

Vnitřní paměť telefonu je asi 30 MB a doplnit ji lze paměťovou kartou microSD až do velikosti 32 GB. V balení bohužel nebyla žádná karta, a jako příslušenství dostanete pouze headset Nokia WH-102, který na žádné hudební zážitky opravdu není, a nabíječka Nokia AC-15.

Nokia C3 Touch and Type je opět kontroverzní telefon, stejně jako byla i X3. Tentokrát jde ale o daleko konzervativnější telefon. Takže pokud chcete pěkný, kovový telefon klasické konstrukce, a zároveň si chcete zkusit dotykový displej a nepřijít o pohodlné psaní na klasické klávesnici, je Nokia C3 Touch and Type dobrou volbou. Jen nečekejte umělecké fotky z fotoaparátu. A pokud váháte mezi ní a X3-02, cenový rozdíl tam téměř není.

Kupte si za Kč na obchod.nokia.cz