Nokia N9: jak mohla vypadat budoucnost

Recenzi Nokie N9 jste už určitě někde četli. Ta si ale zaslouží tak trochu jiný článek. Přečtěte si o telefonu, který mohl formovat budoucnost Nokie. Živé fotky!

Přemýšlel jsem, jestli mám na Nokii N9 psát klasickou recenzi, když už to všechny velké servery udělaly, a popravdě řečeno, ani se mi do toho úplně nechtělo. Možná to takhle bude lepší. Přečtěte si spíš takový komentář od uživatele předchůdce – Nokie N900, který ji považuje za nejlepší zařízení posledních několika let, a k Nokii N9 už takové očekávání vůbec neměl.

Zapínat ji nemusíte

Jak to v Nokii s N9 mysleli, se můžeme jen domnívat. Každopádně před pár dny představená Nokia Lumia 800 vypadá úplně stejně, a náhoda to nebude. Tohle je totiž asi nejhezčí telefon, který jsme tady za poslední tři roky měli. Ano, beru v potaz, že design je čistě subjektivní, ale zatím jsem nepotkal nikoho, komu by se N9 nelíbila. A nejspíš ani nepotkám.

Z fotek vám to tak možná nepřipadá, tím spíš už v černé verzi, kdy křivky N9 tolik nevyniknou. A tím spíš se asi podivujete nad tím, proč se všude tak vychvaluje plastové tělo, když ostatní telefony v podobné sféře na sobě mají jen to nejnutnější množství plastu (aby antény vysílaly), a zbytek tvoří už většinou kov a sklo.

Ale není plast jako plast. Tělo Nokie N9 je tvořeno z polykarbonátu, ale to není žádný materiál budoucnosti, i když je pravda, že v mobilních telefonech se moc nepoužívá. Výhodou je rozhodně to, že je probarvený skrz na skrz, nikoliv jen lakovaný na povrchu. I když se vám tak N9 odře, bude na ní sice škrábanec, ale díky tomu, že bude mít stejnou barvu, nebude tak bít do očí. Stejně je to ale jen tak trochu lepší plast.

To ale pořád neodůvodňuje to, proč máte z N9 ve chvíli, kdy si ji chytnete do ruky, tak dobrý pocit. Nokia se totiž vydala cestou, kterou jsme zatím u telefonů moc nevídali. Celé tělo telefonu, tedy právě polykarbonátový výlisek, je z jednoho souvislého kusu. Žádné sešroubované či jinak pospojované a nedoléhající kryt. Jeden kus plastu vstříknutého do formy, a pak opracování obráběcími stroji s pořádně nabroušenými noži, jak jste mohli vidět na videu z továrny. Těmi se do krytu udělají otvory pro modul fotoaparátu, reproduktor, tlačítka, sluchátko a 3,5 mm konektor s krytkami na horní straně. Jen udělat modul fotoaparátu z lesklého chromovaného plastu nebyl nejlepší nápad, je poškrábaný hned, jak telefon rozbalíte a pak už to bude jen horší.

Jeden kus plastu. A do něj se pak samotná elektronika telefonu, nalepená na skle, zacvakne. A je to, nic víc, nic míň. Možná mi nebudete věřit, a já bych ostatně asi z textu také nevěřil, běžte ale do obchodu a chyťte si opravdovou N9 do ruky. Uvidíte a ucítíte to na vlastní kůži. Protože Nokia N9 je nejlépe zpracovaný telefon za hodně dlouhou dobu, a věřím tomu, že když nic jiného, tak tohle ji prostě prodá. Jak ji jednou vezmete do ruky, už ji nebudete chtít pustit, i kdyby měla černobílý displej.

Ale abych to tak rychle neuzavřel, chce si to zmínit i ostatní konstrukční detaily. Ostatně i ono sklo, pod kterým se ukrývá displej a na kterém je v podstatě přichycený celý telefon, je u Nokie poprvé zaoblené, to jsme tu ještě neměli. Díky tomu tvoří spolu s krytem jednolitý monoblok, kdy sklo plynule přechází do zaoblených boků telefonu.

Tím se dostávám k tvaru, kterému se také podařilo v dnešní době „černých dotykových placek“ odlišit, kupodivu. Telefon je celý zaoblený, a to poměrně dost, až na horní a spodní boky, které jsou jakoby useknuté a mají ostré hrany. A to vypadá neobvykle (a na rozdíl od všech ostrých hran třeba u iPhonu to při držení vůbec nevadí), mimo čehož to má i jednu praktickou funkci: telefon můžete postavit.

Máme tu černý kryt, a do něj vsazené černé sklo displeje se zaoblenými rohy. A teď si představte, že onen polykarbonátový kryt je v těch nejpastelovějších a nejvýraznějších barvách, které snad vůbec jsou: purpurová (magenta) a azurová. Tohle už totiž není další nudná černá placka.

Kde na takové barvy Nokia přišla? Jistě vám něco řekne barevný model CMYK. A právě první dvě barvy si Nokia vzala za vzor: cyan, magenta. Ostatně do těchto barev teď ladí téměř všechny produkty, co vyrábí, včetně příslušenství.

Kdo si růžovou nebo modrou N9 koupí? Co prostě jednou, obzvlášť u takhle pěkného telefonu, uniknout z obvyklých konvencí a trochu „ujet“? Takhle bude hodně potenciálních majitelů o N9 uvažovat. Ostatně, i sama Nokia říká, že N9 je především stylovka a je určena pro ty, kteří chtějí vybočit nekonečné řady černých dotykových smartphonů. A to pastelové barvy docela řeší.

Každopádně, N9 nevypadá špatně ani v konzervativnější černé, jen nebude tolik poutat pozornost. A pokud byste přece jen chtěli, aby bylo vidět, co za telefon to držíte v ruce, Nokia chystá i bílou verzi. Nebudete si pak připadat nijak extravagantně, a přitom budete mít designový skvost, který je vidět.

U žádného telefonu jsem snad nikdy nepopsal téměř dvě strany textu o designu a zpracování, ale u N9 to prostě jinak nejde. I když jsem nikdy osobně na vzhled a image telefonu, a ano, image je u N9 to správné slovo, nedbal, u Nokie N9 si troufám tvrdit, že je to to hlavní. A možná, že dokonce i to jediné, tu přidanou hodnotu bude mít až Nokia Lumia 800. Ale o tom až za chvíli.

Díky tomu, jak Nokia N9 krásně padne do ruky, a díky použití plastů si tak nějak domýšlíte nízkou hmotnost, vám ani nepřijde, že to vůbec není malý a lehký telefon. S rozměry 116,45 × 61,2 × 12,1 milimetrů (na koncích jen 7,6 mm) a hmotností 135 gramů se totiž vůbec neřadí mezi žádné rekordmany, a to ani nahoru, ani dolů. Stále jde o velikost telefonu, kterou je příjemné používat během každodenního života, to mnohdy čtyř a více palcové smartphony postrádají.

Malou odbočku bych si dovolil ještě k balení. Podobné už jsme viděli sice už u Nokie X7, až u N9 je ale dotažené skutečně k dokonalosti. A tentokrát se musí pochválit nejen to, jak krabička z kvalitního tvrdého papíru vypadá…

…ale i to, co je uvnitř.

Nokia si s ním totiž skutečně vyhrála. V prvním patře naleznete ještě malou krabičku, ve které se ukrývá manuál (jen stručný), bezpečnostní pokyny a záruční list.

V další krabičce se ukrývá silikonový ochranný obal. Ano, Nokia ho přibalila rovnou do balení, to se musí určitě pochválit. Škoda je jen to, že ho dostanete vždy v barvě telefonu, a ne nějaké jiné. Stejně je ho ale škoda na N9 dávat.

Pak už se v krabičce ukrývá jen nabíječka, microUSB kabel a sluchátka. Ovšem pozor, poprvé Nokia spojila microUSB kabel a nabíječku do jednoho, a tak v balení najdete novou nabíječku Nokia AC-16, do jejíhož konektoru pak připojíte microUSB kabel a budete moci nabíjet. Příslušenství je v novém designu, včetně headsetu, která ale stejně žádný audiofilský výkon nepodají, a tak si stejně nejspíš připojíte vlastní.

A tak abych to uzavřel rozvinutím nadpisu: Nokii N9 nemusíte ani zapnout. Zamilujete se do ní bez ohledu na to, co vás čeká uvnitř. A to přitom není o nic horší.

High-endový průměr

Sám jsem byl překvapen, jak pozitivně byla Nokia N9 po představení přijata, když neměla dvoujádrový procesor, 3D displej ani neuměla natáčet FullHD video – zkrátka všechny funkce ideální pro marketingové oddělení. Vypadá to, že právě svým designem zapůsobila už z tiskových fotek natolik, že se najednou na tyto nejdůležitější parametry přestalo hledět.

Protože co se týče hardwaru, jakožto komponent, ze kterých je telefon složený, N9 je v dnešní době naprosto průměrným telefonem vyšší třídy, ne-li už podprůměrným. To jí nechci nijak zazlívat, protože honba za gigahertzy, megapixely a třetími rozměry je v první řadě marketingem. Ten u N9 zařídí něco úplně jiného.

Hodně ale udělal displej. Má nezvyklou úhlopříčku 3,9 palce, rozlišení 854 × 480 pixelů (tedy poměr stran 16:9), ale hlavně je postavený na technologii AMOLED s doplněním o unikátní technologii Nokie, polarizované sklo ClearBlack. Když už jsem nakousl to sklo; kromě toho, že je zaoblené, jde o tvrzené sklo Gorilla Glass, takže se nemusíte bát, že by při běžném používání utrpělo nějaké škrábance.

Displej je tak černý, že téměř nevidíte přechod mezi samotným displejem a černým sklem pokračujícím okolo něj. To ještě víc podtrhuje design. A díky tomu, že je displej posazený těsně za sklem, a má pestré barvy stejně tak, jako je pestrý samotný telefon, to třeba v menu to vypadá, jakoby ikony plavaly na povrchu, jak říká kolega Filip Kůžel.

Displej je ale při úhlopříčce 3,9 palce dostatečně velký na pohodlné ovládání, zároveň dostatečně malý na to, aby se dal telefon pohodlně ovládat jednou rukou, při rozlišení FWVGA stále jemný (251 PPI) a díky kapacitní technologii citlivý, dokonce bych řekl, že na poměry Nokie až neobvykle.

Ano, displej se hodně povedl, a věřím, že pokud už N9 zapnete, bude to další rozhodující faktor. Ne proto, že by nabízel nějaké extra unikátní parametry, koneckonců technologii ClearBlack naleznete u skoro všech nových Nokií, a úhlopříčky i rozlišení mají mnohé telefony vyšší, ale proto, že dokonale ladí se zbytkem telefonu a hraje neméně důležitou roli v celkovém designu telefonu.

Ještě jedna příjemná vychytávka. Díky tomu, že AMOLED displej září sám o sobě, i v úsporném režimu po displeji běhají hodiny s případnými ikonkami zmeškaných událostí. Ale kdybyste přece jen telefon měli v kapse nebo ho položili displejem dolů, není třeba ani to: N9 to pomocí senzoru vzdálenosti pozná a displej zhasne úplně.

A to ostatní? Jak už jsem říkal na začátku, prostě očekávatelná výbava high-endového telefonu, i když pravda, dnes už byste možná v ceně patnácti tisíc čekali přece jen něco víc. Škoda je, že Nokia do N9 nedala třeba vychytávku v podobě USB On the Go, která je u Symbianových Nokií hodně populární, digitální HDMI videovýstup nebo třeba FM vysílač. I když, právě ten N9 údajně má, prý už ale nezbylo místo na anténu, takže i kdyby se softwarově zprovoznil, moc by toho neodvysílal. Je to škoda, právě takovéto detaily by N9 opět posunuly o kus dál, a o kus jinam. Dá se bez nich ale žít.

Nokia se také chlubí, že N9 je jejich první „beztlačítkový“ smartphone. Pravda to ale úplně není, tři tlačítka z boku telefon má: ovládání hlasitosti a vypínač. Je ale pravda, že je moc používat nemusíte. Hlasitost jde nastavit přes displej, a dokonce i odemknout telefon: stačí dvojitě poklepat na displej a ten se rázem rozsvítí. To se mi hodně líbilo.

Když už jsme se zpátky dostali na povrch telefonu, pozastavil bych se ještě u jedné věci, která mě nesmírně naštvala. Už jsem se nad tím pohoršoval v samostatném článku, udělám to však znovu. I když microSIM používá Apple už docela dlouhou dobu, zdaleka se nestala běžnou, a z hlavy si nevzpomenu, v kterém jiném zařízení, než iPadu a iPhonu byste ji našli. V Nokii si ale řekli, že nemůžou být tak „out“ a vyřešili to po svém: i když byla N9 navržená pro SIM kartu klasické velikosti, šuplík, ve kterém je, přece jen menší udělat šel. Inu, proč ne, SIM kartu z telefonu přece nikdo nevyndává.

Tím jsem nakousl onu horní stranu, ve které se ukrývá právě šuplík na SIM a krytka microUSB konektoru. Jde o poměrně důmyslný systém, žádné gumové ztrácející se krytky. A i když mechanismus vypadá poměrně odolně, nebyl bych si stoprocentně jistý, že při každodenním nabíjení krytka vydrží dlouhé roky provozu. Každopádně řešení je to dobré, opět spojuje design s funkcí.

Za to přední kamerka v pravém spodním rohu moc funkční není. Což ale příliš nevadí, protože ji nemáte v N9 k čemu využít, alespoň bez doinstalování aplikace. Videohovory totiž jak v 3G síti, tak ani přes Skype Nokia N9 neumí.

16:9 je nová A4

Tento, snad by se dalo říci slogan, Nokia používá ve svých marketingových materiálech. A kromě toho, že se mi zalíbil, charakterizuje fotoaparát, který v Nokii N9 je. Hned na začátek sice stojí za to říct, že Nokii N8 stále nepředčí, i tak se ale se svými osmi megapixely nemá za co stydět.

Nokia totiž použila u N9 nový typ snímače, který má skutečně nezvyklý poměr stran 222:153. Díky tomu ale má široký záběr jak u fotografií v klasickém poměru stran 4:3, tak i při poměru 2:3 a konečně dnes čím dál tím populárnějším 16:9. V tom je N9 první, ostatní telefony fotku vždy pouze oříznou.

Na tom se podepsala i samotná optika, která má až o 60 % širší záběr, než konkurence, a je zatím nejširokoúhlejší (podivné to slovo). Další prvenství fotoaparátu patří u světelnosti: hodnota F/2.2 je totiž nejnižší ze všech mobilních fotoaparátu, ani nový iPhone 4S nemá lepší, a tak se k pixelům dostane dostatek světla, i když je snímač celkově menší (oproti N8 skoro čtyřikrát).

A další změny se odehrály na straně softwaru. N9 totiž konečně zvládá touchfocus (tedy ostření tam, kde se na displeji dotknete), a vůbec je uživatelské prostředí fotoaparátu daleko příjemnější, než kdykoliv dřív. Ostřit ale nemusíte vůbec, N9 totiž zaostřuje průběžně ještě před pořízením fotografie, díky čemuž je z ní jeden z nejrychleji fotících, ne-li nejrychleji fotící, smartphone. Fotku tak vyfotíte do tří sekund včetně spuštění aplikace.

A Nokia N9 samozřejmě zvládá i natáčení HD Ready videa, tedy videa v rozlišení 1280 × 720 pixelů s 30 snímky za sekundu, průběžné ostření, zvuk je stereofonní. Ale dost už toho, jaký fotoaparát v Nokii N9 má být a co má umět: důležité je, jaký je a to nejlépe uvidíte na fotkách pořízených právě Nokií N9. Nicméně uznávám, že následující fotky nejsou žádným zázrakem: fotil jsem je narychlo brzy ráno za šera. Jinak Nokia N9 dokáže podat skutečně daleko lepší výkon.

MeeGo mělo velký potenciál

Nokii N9 bude pravděpodobně prodávat hlavně její vzhled, nicméně to, co je uvnitř, je snad ještě lepší. Tady už by se chyby našly, a že by jich nebylo zrovna málo. I tak má ale MeeGo (které doopravdy MeeGo vůbec není, nýbrž nástupce Maema 5 Fremantle pojmenovaný Harmattan) své kouzlo.

Hlavní „uživatelský zážitek“ stojí a padá na uživatelském prostředí Swipe. Hlavní filozofií, kterou musíte rychle přijmout, je, že ovládání telefonu nekončí hranicí dotykového displeje. Musíte prstem přejíždět skutečně z jednoho okraje skla na druhý. Tím se totiž ovládá operační systém jako celek.

MeeGo používá tři hlavní části: klasické menu se spoustou ikonek (uprostřed), nalevo od něj jsou pak zmeškané události, upozornění a chronologicky seřazená data ze sociálních sítí, napravo přehled spuštěných aplikací.

Možná vhodnější bylo začít ale odemčením displeje, tady je Swipe vidět na první pohled. Ve chvíli, kdy nezačnete ještě před okrajem displeje, se totiž pozadí zamykací obrazovky rychle vrátí, a telefon se neodemkne. Málokdo, komu jsem telefon dal do ruky, sám od sebe přišel na to, že začít se musí mimo displej (ať už nahoře, dole nebo po stranách).

A co ve chvíli, kdy už nějakou aplikaci otevřete? Opět musíte prstem táhnout: ze spodu, zprava nebo zleva se aplikace pouze minimalizuje a vy se dostanete na jednu ze tří hlavních obrazovek, pokud uděláte stejné gesto shora, aplikace se zavře. To v první verzi firmwaru sice bylo, ale ne jako výchozí možnost, teď už Nokia pochopila, že je to ono a nastavila funkci zavření aplikace jako výchozí.

A to je v podstatě všechno. Možná si říkáte, v čem je to tak úžasné?  Těžko to popisovat. Je to stejné jak s N9 jako takovou: je to třeba vyzkoušet. To, jak je tento způsob ovládání rychlý, přirozený a funkční ale poznáte až ve chvíli, kdy si vezmete do ruky jiný telefon, a začnete prstem „swipovat“ po displeji.

Každopádně tohle není ani tak věc MeeGa, jako spíš filozofie uživatelského prostředí. Šušká se, že Nokia se chystá právě uživatelské prostředí Swipe přenést do telefonu střední třídy. Ale MeeGo před sebou bohužel právě moc zářnou budoucnost nemá. Nokia totiž po přechodu k platformě Windows Phone od Microsoftu zároveň oznámila, že Nokia N9 bude první a poslední telefon s tímto linuxovým operačním systémem, pokud nepočítáme N950, která byla vyrobena pouze v několika málo kusech pro vývojáře. Neznamená to ale, že byste se museli bát, že Nokia N9 nedostane podporu jako ostatní Nokia telefony: samozřejmě se o ni pár let Nokia starat bude a budou následovat i nové firmwary, koneckonců první už dorazil.

Znamená to, že Nokia zahodila obrovskou příležitost, obrovskou šanci navrátit se na výsluní mezi high-endovými telefony. Maemo už dříve, a nyní stejně tak MeeGo, označovala drtivá většina lidí, kterým tyto systémy prošly rukama, za nejlepší systém pro high-endové smartphony. Pravda, bylo tam (a stále je) plno much, nicméně šlo o poměrně moderní operační systém splňující nároky i těch nejnáročnějších uživatelů.

Nokia do vývoje svého vlastního operačního systému nainvestovala stovky milionů, možná miliardy Eur, a pak ho jedním rozhodnutím zahodila. Je to škoda, protože MeeGo mělo na to porazit všechny své rivaly, jen kdyby se mu Nokia pořádně věnovala a zvolila ho za prioritu číslo jedna.

Takhle si jen můžete koupit Nokii N9, užívat si skvělý operační systém a přitom vědět, že veškerá snaha lidí podílejících se na vývoji, všechny ty ohromné částky peněz (a mnohé i přes dotace evropské unie z kapes daňových poplatníků) byly úplně zbytečné.

Ale i tak stojí za to

Dost ale naříkání, nežijme budoucností, ale přítomností. Protože MeeGo je i takhle naprosto skvělé a stojí za to si N9 i na ten rok, dva koupit. Nebudu teď popisovat každou jednotlivou funkci tohoto systému, na to mrkněte třeba na MobilManii.cz, Zaměřím se jen na to nejlepší, na to, co ve mně zanechalo největší dojem.

A na začátek ještě malá vsuvka pro současné uživatele Nokie N900. Než si poprvé N9 vyzkoušíte, zahoďte všechny předsudky, protože ačkoliv jde de facto o stejný systém, N9 je úplně jiná. Zatímco N900 byla zaměřena čistě na geeky, Nokia N9 je pravým opakem a cílí především na ty, kteří o nějakém operačním systému nebudou mít nejmenší tušení. Tím netvrdím, že se do N9 nepřipojíte přes SSH a nenainstalujete si svůj oblíbený textový editor z jakéhokoliv repozitáře. Správce aplikací najdete hluboko v nastavení a instalaci aplikací z balíčků budete muset explicitně povolit. Doinstalovat si budete muset dokonce i správce souborů. Ale ani jedno z toho tady rozhodně nebylo primárním cílem, na rozdíl od N900.

Ještě jednou musím pochválit grafiku a vzhled samotného systému. Ten zejména díky dokonale černému AMOLED displeji vypadá, jak kdyby byl skutečně součástí telefonu. Zaoblené rohy dodávají pocit, že displej nikde nekončí, horní stavová lišta jak kdyby byla skutečně složena ze samostatných ikonek. V neposlední řadě je v telefonu použit skutečně povedený font Nokia Pure, i ikony jsou pěkné. Jednoduchost, čistá typografie, nesmírně povedené ovládací prvky jako seznamy, přepínače nebo zatržítka. A animace, které ještě podtrhují přirozenost ovládání. Kam se hrabe Apple!

Telefonování je u N9 jakožto u moderního smartphonu odsunuto tak trochu na druhou kolej, ale i tak ho zvládá poměrně dobře. Nesmírně se mi líbilo plynulé zmenšování velikosti čísel při vytáčení, čím kratší číslo, tím větší, čím delší, tím menší. Jednoduchost je na prvním místě. Příjemné je i to, že můžete do telefonu přidat VoIP účty a volat přes internet úplně stejně, jako klasicky přes operátora.

Vkládání textu je přes docela povedenou klávesnici, která se přizpůsobuje vkládanému obsahu. Například při psaní mailu se zobrazí místo čárky zavináč. V SMS zprávách nechybí ani smajlíci, v mailu zas HTML formátování. Ale Swype (ano, s ypsilonem) je Swype: naštěstí ho Nokia už do nového firmwaru přidala a tak můžete i na N9 psát pořádně rychle. Pokud chcete klávesnici schovat, stačí ji prostě stáhnout dolů. Hezky provedené jsou i posuvníky při hledání v seznamech, kdy můžete tažením po pravém okraji přeskakovat rychle po písmenech.

Systém disponuje i praktickou stavovou lištou, která se objeví po klepnutí do horního stavového řádku. V ní můžete nastavit hlasitost vyzvánění ve čtyřech úrovních, pípnutí nebo úplné ticho, pak hlasitost ostatních zvuků, dále vidíte aktuální připojení k internetu, Bluetooth, probíhající či dokončené přenosy a váš online stav. Tím se dostávám k tomu, co je na celém MeeGu hned po prostředí Swipe asi to nejlepší.

Pod ikonkou Účty se totiž v menu ukrývá integrace celé vaší virtuální identity. Od Facebooku, přes Twitter, Skype nebo účet Google po Flickr nebo YouTube. Dané služby se pak zaintegrují do telefonu, samozřejmě podle toho, co umožňují. Můžete tak rozesílat maily, kontakty z Facebooku vidíte v kontaktech (automaticky sjednocené), můžete jim hned napsat přes Facebook Chat nebo zavolat přes Skype, nahrávat fotky a videa rovnou na Picasu a YouTube, synchronizovat si pracovní kalendář s Exchange serverem ve firmě i osobní s Gmailem. Stejně jako kontakty jsou spojené i zprávy, žádné rozlišování mezi chatem z Facebooku, SMS nebo Skypem. Dokonalá integrace všemožných služeb a sociálních sítí přímo do celého systému je skutečně hodně účinná zbraň, a těšit se na ni můžeme právě i v přicházejících Windows Phone.

Data z Facebooku a Twitteru se vám pak budou ještě chronologicky řadit na obrazovku s událostmi, odkud se jedním kliknutím dostanete do speciálních aplikací právě pro tyto dvě sociální sítě. Odtamtud můžete na Facebook a Twitter přistupovat pohodlněji než z webu.

Aplikací je spousta

Ne, nepočítají se v milionech, statisících a asi ani tisících, to co byste ale mohli potřebovat pro N9 alespoň většinou najdete. A nové aplikace stále přibývají. Nokia N9 jich ale spoustu nabídne už v základu. Tím nemyslím třeba jenom skvěle zpracovaný kalendář, funkční vyhledávání a poznámky, ale i čtečku dokumentů (Microsoft Office a PDF), RSS čtečku, aplikaci WiFi Hotspot pro vytvoření vlastní WiFi sítě nebo počasí AccuWeather.

Multimediální funkce zastává galerie s fotkami a docela schopným editorem pro jejich upravování, dále pak hudební a video přehrávač. Všechno funguje pěkně, mouchy tu ale jsou: třeba chybějící ekvalizér. Pak jsou tu aplikace na efekt, mezi které se řadí třeba hodiny, které zvládnou nastavení budíku (budícího i při vypnutém telefonu, chcete-li). Nebo kalkulačka, která vypadá sice nádherně, už ale neumí ani tu odmocninu. Chybět nesmí ani pár her, Angry Birds s NFC kouzly, Need for Speed Shift, Real Golf 2011 a Galaxy on Fire 2. Příjemná je i aplikace Track and Protect, se kterou můžete svůj telefon alespoň trochu ochránit při krádeži nebo ztrátě.

Nečekejte ale nic speciálního, aplikace neumí nic zvláštního. Nadšeni budete jen z toho, jak skvěle vypadají a jak ladí k celkovému vzhledu MeeGa. A kdybyste chtěli aplikací víc, najdete v telefonu Nokia Obchod, kde jich je dost. Třeba Sports Tracker, Foursquare, ale také aplikace od českých vývojářů, jako je Kurzovní lístek ČNB. Ale je pravda, dost věcí chybí a třeba editor Office dokumentů budete do Nokie N9 dostávat těžko.

Ale co je naprosto bezkonkurenční, je navigace a mapy. Jsou rychlé, intuitivní, pěkné a praktické. Dva prsty při 3D zobrazení využijete víc než kdy jindy, mapové podklady můžete stahovat přes WiFi přímo z telefonu, linky MHD. A navigace? Za jízdy se nebudete muset strefovat do žádných malých tlačítek, všechno je uzpůsobené pro řízení. Jednoduché, ale skvěle funkční. Prostě jako každá správná Nokia.

A v neposlední řadě je tady internetový prohlížeč. Nokia jej označuje za její doposud nejrychlejší, a pravdou je, že dává zabrat i takovým zařízením jako je iPad 2. Plně podporuje moderní webové technologie jako je HTML5 a CSS3, dokonce si poradí i s Geolocation API. Prohlížeč umí otevřít více oken, které pak vidíte jako samostatné aplikace. Prostředí je opět jednoduché, čistě funkční, založené na typografii. Do adresního řádku je integrováno i vyhledávání, můžete si vybrat třeba Google nebo Bing. Web je možné přidat si mezi ikonky aplikací jako záložku.

Ale pozor. Zatímco Nokia N900 vycházela ze stolní verze Firefoxu a poradila si i s plnohodnotným webovým Flashem, N9 má nový prohlížeč postavený na WebKitu a s Flashem nepočítejte. Videa na YouTube si sice přehrajete, ale jen díky tomu, že se otevřou ve videopřehrávači přímo v telefonu.

Celý systém je doslova prošpikován drobnými vychytávkami. Třeba na obrazovce se spuštěnými aplikacemi můžete dvěma prsty přepínat mezi mřížkou 2 × 2 a 3 × 3. Pak na některé podržíte prst, a jde je zavírat jednotlivě nebo všechny jedním stisknutím. Jezdec pro nastavení jasu je hned v první úrovni nastavení, nemusíte ho hledat nikde hluboko. Příchozí hovor omylem při vyndávání z kapsy nezvednete, telefon vyžaduje nejprve odemknutí (a ještě se přitom obrázek zamknutého displeje tak hezky vznáší).

Na zamknutém displeji můžete nejen ovládat hudební přehrávač, ale pokud vám dorazí SMS zpráva nebo mail, můžete jej odemknutím za toto pole rovnou otevřít. Užitečné jsou i zkratky na čtyři nejdůležitější aplikace (telefon, fotoaparát, web a hledání), které můžete otevřít vyjetím ze spodní strany displeje a krátkým podržením v jakékoliv aplikaci.

Pokud si nebudete vědět rady, potěší uživatelská příručka, která je kompletně integrována v telefonu. Nejen, že je to samostatná aplikace v menu, ale u mnoha položek například v nastavení se vám zobrazí malé písmeno i, kdy po kliknutí na něj se otevře příslušená kapitola v příručce. A abyste ihned pochopili, jak funguje Swipe, hned po zapnutí vás telefon provede malým instruktážním kurzem.

Chyby, které Nokia (snad) neopraví

Tenhle nadpis nemá mluvit za uživatele, ale za tým lidí, kteří se na vývoji N9 podílí. Skutečně bych nechtěl být v jejich kůži, kdy budu vědět, že vyvíjím nové funkce pro pár (tisíc) lidí, kteří N9 mají, a že stejně za pár měsíců, až N9 vymění za něco novějšího, budou úplně zbytečné. Každopádně, chyb, ať už těch skutečných, nebo jen nedodělků a chybějících funkcí, je v N9 spousta. A Nokia skutečně slibuje, že spoustu z nich ještě vylepší.

Například nekonečné menu s ikonkami. Sice si je můžete alespoň libovolně přesouvat, zapomeňte ale na řazení do složek. Nebo třeba indikační LED dioda. Nokia N9 ji má, ale svítí jen, když telefon nabíjíte. Jinak se nevyužívá. Pravda, díky AMOLED displeji to není až tak třeba, ale proč s ní alespoň něco nesignalizovat? V tomhle měla N900 se svými barevnými kombinacemi navrch.

N9 mnohé (včetně mě) dostala také při nastavování Exchange účtu, kdy když neodškrtnete jednu položku v podrobném nastavování, nejde telefonu zrušit automatický kódový zámek. Historie se opakuje i u FM rádia. V Nokii N9 hardware je, aplikace už nikoliv, takže si ji budete muset doinstalovat od snaživých vývojářů.

Asi jste to čekali: pochválit se nedá ani výdrž. Když jsem telefon ze začátku hodně mučil, málokdy mi vydržel alespoň do večera, což se při trochu střídmějším používání zvládnout dá. Ale věřte, že pokud ho každý den nedáte na nabíječku, budete pak odpočítávat minuty a stejně se vám N9 vybije v tu nejnevhodnější chvíli. Bohužel, výkonné komponenty a velký displej vycucnou i baterii s kapacitou 1 450 mAh opravdu rychle. A když si ji nemůžete vyměnit za náhradní, nezbývá prostě nic jiného, než najít (microUSB) nabíječku.

Co se týče rychlosti, jak už jsem párkrát naznačil, v Nokii N9 se neskrývá nijak extrémně výkonný hardware. Při běžném používání vám to vadit nebude, ale při náročnějších akcích to občas telefon prostě nestíhá, stejně tak, jako když necháte na pozadí běžet (pár) desítek aplikací, budou přicházet záseky čím dál častěji, a ani baterie z toho nebude mít zrovna radost.

Zajímavý, a to zejména v kontrastu s N900, je též fakt, že Nokii N9 nelze používat téměř jinak, než na výšku. Sice například internetový prohlížeč, psaní zpráv, navigace nebo kalendář se otočit umí, celý systém však nikoliv. I to by se N9 údajně měla naučit v některé z dalších verzí firmwaru.

A takhle by se dalo ještě hodně dlouho pokračovat. Tento fakt je totiž právě to, co Nokii odlišuje od ostatních výrobců. Systém je plný chyb, sem tam funguje jinak, než čekáte, někdy nefunguje vůbec. Právě proto se Nokia rozhodla jít jinou cestou: raději méně funkcí, ale aby to pořádně fungovalo. Ale uživatelské prostředí v Nokii N9 je tak jednoduché, návykové a intuitivní, že jí tyto drobné i zásadnější chyby rádi odpustíte.

Tohle by byl jen začátek, teď je z něj i konec

Když Nokia před dvěma roky uvedla Nokii N900, říkala o ní, že jde jen o takový pokus a osahání si nových možností. Všichni se tak těšili, že za nějakou dobu tohle přijde v komerčním balení s dalekou budoucností. Tím měla být právě Nokia N9. O té teď ale Nokia říká úplně to samé: je to jen zařízení, které nemá žádné prodejní cíle, Nokia si s ním osahává možnosti a třeba z něj jednou v budoucnosti bude čerpat zkušenosti. Teď ale od N9 nic čekat nemáme, možná se dočkáme pár updatů, tím to ale hasne. Hlavním cílem je pokrýt poptávku v těch zemích, kde se Nokia Lumia 800 s Windows Phone začne prodávat až příští rok.

Představte si ale, že by se do toho v Nokii pořádně opřeli, systém doladili, odstranili chyby a přidali ty nejzásadnější chybějící funkce. Za pár měsíců pak představili další dva telefony, vydali novou verzi a nastoupili na pravidelné vydávání nových verzí s novou funkčností. Ono by to možná šlo i bez těch Windows.

Není to o tom, jestli bude pokračovat Symbian, jestli v high-endových telefonech bude MeeGo nebo Windows Phone a kolik tisíc aplikací bude v Nokia Obchodě. Tím důležitým totiž byly organizační změny, které Stephen Elop provedl, a tím dal v Nokii věci do pohybu, znovu namotivoval zaměstnance. Přijetí platformy Windows Phone tady má skoro spíš psychický význam, Nokia se má konečně od čeho odrazit. Jak by to ale vypadalo, kdyby se věci v Nokii rozpohybovaly stejně, jako teď, ale místo Windows Phone jsme tady měli právě MeeGo?

Ale zpátky k Nokii N9. Chtělo by to tento článek nějak uzavřít. Uzavřít s ohledem na realitu. Jakkoliv je totiž Nokia N9 skvělá, do obchodu si pro ni půjdou jen skuteční fanoušci Nokie. Ti, kterým nejde o papírové funkce, miliony aplikací a budou počítat s tím, že ne všechno bude vždycky tak, jak by mělo. Půjdou si pro ni ti, kteří budou chtít telefon s charakterem. A ten v dnešní záplavě černých placek se systémy lišícími se jen drobnostmi, budete hledat těžko.